11.7.2021
POŘÁD "JSI" JEN MÝM SNEM..
Cesta za vysvěným miminkem pomocí IVF 2021
Pořád jsem hledala nějakou vnitřní sílu a smíření, abych mohla na toto téma psát. A pořád je to dost těžký. Těžký natolik, že si běžný člověk nedokáže představit...
♥ Strach, vnitřní bolest, zhoršená psychika, úzkost, fyzická únava, nespavost, hormonální disbalanc...
V lednu jsem sesbírala veškeré naděje a navštívila jsem kliniku asistované reprodukce. Z předchozích vyšetření už je diagnóza jasná - PCOS, anovulační cykly, menstruace pouze pomocí hormonální podpory. Začal tedy tvrdý boj za dítětem, na který se člověk nedokáže připravit jako na pracovní pohovor.
Moje hodnoty AMH (Antimülleriánský hormon) jsou mezi 10-11. Tento hormon, pomocí kterého nastává proces dozrávání vajíček má normu 1-3. Smutné výsledky. Ale i s takovými hodnotami dokáže žena otěhotnět! A to je pro mě taky naděje.
Nejhorší byly začátky... projít si několika vyšetřeními, odběry krve, hormonální stimulace, odběr vajíček, a to všechno spojené s bolestmi, podobající se operaci cyst... kolik vajíček asi bude? Bude alespoň jedno? Jsou v pořádku? Spojí se naše buňky s manželem? Vznikne prosperující embryo? Tolik otázek... Tolik......... Z odběru vajíček jsem odcházela s pocitem vítězství. Pomocí hormonů a dodržování všech pravidel spojených s IVF ze mě získali 13vajíček! V laboratoři bylo oplodněno 12! A díky prodloužený kultivaci a monitoringu embryí přežilo 7 miminek, které miluju od začátku a jsem za ně tak moc vděčná! Srdce bylo zaplněno velkou nadějí na 7 nových "možných" životů. ♥
Jelikož jsem léčbu zvládala dobře, až na váhový příbytek a nechutenství, tak jsme se s panem docentem domluvili na přípravu k oplodnění hned v únoru!! Probíhalo to všechno hladce, tak jak má. Děloha byla připravena na transfer embrya a já jsem byla připravena chovat se jako gravidní. Ten zatraceně zkurvenej dobrej pocit na sálovým lůžku...
♥ V hlavě miliony myšlenek a v děloze prázdno
Od prvního dne vložení embrya se vám v hlavě děje neskutečný bordel. Každá emotivní sračka vás dostane ještě do víc emotivních sraček. Pokud je někdo takovej cíťa a empatickými labilními pocity jenom sálá, tak to chápe. Ten kdo to má s prominutím u prdele, to nechápe. Nic mezitím neexistuje a já se divím ženám, které to berou jako očkovací vakcínu. Pro mě je to něco nepopsatelného. Ten pocit, že jsem TŘEBA konečně mámou, mě naplňuje a zároveň utápí v depkách.
Testování a výsledek, zda to vyšlo nebo ne, může být jasný po prodloužené kultivaci asi 8.-9.den po transferu - tedy vložení embrya do dělohy. Asi tady nebudu psát, že jsem jako magor testovala každý den i dvakrát a hledala jsem tam každou možnou čárku. Bohužel nějaká čárka tam byla, ale rozhodně neznamenala těhotenství. Dokud jsem si nepřiznala fakt, že po hormonech jsou slabě pozitivní testy na denním pořádku. Potom jsem to dostala... v šílených bolestech OHS, ale zvládla jsem to.... ikdyž první vlna negativního postoje přišla ráz na ráz. A k tomu hafo otázek "proč to nevyšlo? proč já? udělala jsem něco špatně? mám příště udělat něco jinak? můžu pro to udělat maximum, ale jak? Nijak, Jitko, je to tvůj osud.
Takže nic. První pokus marnej... je to marný, je to marný, je to marný!!!
Než se dostanu z těchto svých nálad, slz a bolesti, trvá to asi týden, než se vůbec dokážu postavit zase na nohy... naneštěstí jsem měla mírný hyperstimulační syndrom a velká cysta, takže pan docent doporučil měsíc nechat moje ženství odpočinout. A já tak dostala druhou šanci nadechnout se a říct si "hlavně se z toho neposrat!"
♥ Tak teď už to vyjde!
Po měsíci vzpamatování jsem se dočkala dalšího cyklu. Nyní už bez stimulace hormony perem, ale pouze hormony na udržení té správné hladinky pro to mrňátko, aby se mu tam co nejvíc líbilo, a aby mámě neutíkalo z matčina lůna! Tak teď už to prostě musí vyjít! Vždyť je na to tělo ještě víc připravený než předtím! A navíc je květen - lásky čas, tak proč sakra ne?
Proces se opakoval... zase ty zkurvený pocity na sálovým lůžku... zase ty úzkosti... strach o něco, co ještě ani není možný milovat... ale já to miluju... miluju svoje zkumavky... všechny jsou to buňky Áčkový!! To znamená, že jsou kvalitní. Nejsou to žádný šunty, se kterýma by se mělo plýtvat...
Bohužel... ani tohle nebylo moje vyvolený miminečko...
Zas řvu. A potřebuju STOPku a posbírat si svoje myšlenky na letních vlnách.
Takže zůstává už jenom 5! Pět zamražených miláčků....A je otázka, jestli jedno z nich bude moje budoucí štěstí, radost i starost...
♥ Není to jako přijít o miminko ve zralejším stádiu, ale bolí to dost podobně
A pak se sama sebe ptám: "Ty krávo, máš kvalitní zkumavky, nejsi náhodou vadná ty celá?" A moje odpověď pro mě je: "Ano, jsem." Ano, takto se opravdu cítím, takto se sebou mluvím a vím, že si tím prochází mnoho žen, a že je to špatně! Proto se ani nelituju, nemá to smysl.
Hodně mi tady tato nemoc vzala... bere... Jediný, co si z toho všeho odnáším je 6kg na svém těle, o něco větší prdel a kozy a o něco pevnější nervy... dodává mi toto všechno totální pýchu na moje tělo, na moji duši, na můj mozek - posiluje mi to hranice zhroucení dál a dál, i přes všechna hovna v hlavě můj mozek dokáže pracovat srozumitelně a jednat správně, a moje tělo mi tyto dvě cennosti chrání ve svém originálním obalu.
♥ Jednou...
Jednou, až si to, budoucí Jitko, budeš číst za pár měsíců, let,... Budeš se sama sobě smát, jaká jsi byla srabácká bačkora, protože vím a jsem přesvědčená, že budeš úplně někde jinde.. silnější, moudřejší a hlavně MÁMA.
Tak zase příště.
S láskou
Jitu ♥
- celková cena IVF: odběr s následným transferem + transfer zmraženého embrya = 70tis
- cena je z naší kapsy + započtena i s příspěvkem zdravotní pojišťovny
- bez příspěvku by nás to stálo cca 110tis