Nejsi...

21.7.2018 byl předpokládaný termín porodu mé malé holčičky. 

Ponořila jsem se do vzpomínek a začala jsem psát.

Nejsi s námi, nejsi na světě a nemohu se dívat na tebe. Jsi jen hvězda svítící, když koukám se na nebe.

Když jsem se v listopadu dozvěděla, že jsem po roce konečně těhotná, byla jsem strašně šťastná. Všechny špatné strasti v životě šli stranou a najednou začal můj život. Můj sen, jak jsem si ho vysnila.

Můj život se obrátil vzhůru nohama. Nebudu lhát, v životě jsem udělala spoustu lumpáren a v tu chvíli, kdy mi řekli, že budu máma, jsem to nebyla já. Ale nelitovala jsem. Ani minutu. Ani na vteřinu jsem nepomyslela na to, že bych tě nechtěla. I na úkor financí, které nám chyběli, abys měla všechno, nic mě nezastavilo, abych se na tebe dál těšila. Bylo na čase, abych dospěla a ty jsi byla pádným důvodem zahodit cigarety a víno.

Pamatuji si každý den strávený s tebou. Ještě jsi mi ani nedávala najevo, že jsi mou součástí a nosím tě pod srdcem, ale i tak jsem si s tebou povídala. Při každé procházce s pejskama jsem ti popisovala, jak vypadá zimní počasí a stromy obalené sněhem. Někdo to možná nepochopí, ale každá máma mě chápe určitě.

Teď jsi pro mě jen pouhý sluneční svit. Každé ráno, každou noc - v srdci tě budu navždy mít.

Mohla bych opakovat dokola, jak moc mi ublížilo, když jsi mě opustila. Já vím, že jsi nechtěla odejít. Bylo nám to dáno osudem. Ani jedna jsme nebyla připravená. Ale já bych to zvládla! Jsem silná, dokázala bych to.

Ale zpět k příběhu. Chtěla bych říct mé pocity, které mám od té doby. Když se to stalo, nemyslela jsem si, že tím končí vše dobré. Naopak. Dosáhla jsem ještě hloubější lásky k lidem. Lásky a pochopení. Vyřešilo to jednu velkou bariéru v rodině. Měla jsem pocit, že moje malá holčička odešla, kvůli mé budoucnosti a chtěla nejen ponaučit mě, ale i moji rodinu, abychom si jeden druhého víc vážili.

Po čase jsme si s manželem všimli, že pohled z balkonu na nebe je jiný. Něco jsme viděli jinak. Objevila se tam hvězda, která silně září dodnes. Manžel se jednou zahleděl a řekl: "Ta hvězda je naše Sandra." Od té chvíle jí neříkáme jinak. Možná tam byla už dřív, nejspíš určitě, ale nikdy jsme si jí ani jeden nevšimli.

Nějakým způsobem věřím, že každý člověk má na nebi svoji hvězdu, která mu ukazuje jisté světlo budoucnosti. I my jsme si tu svoji našli.

Minulý víkend v sobotu jsem měla termín porodu. Všechno se mi v hlavě a v srdci tak obnovilo. Opravdu to pochopí jen lidé, co ztratili své dítě. Proto ten název - Nejsi. Protože reálně nejsi, ale v našich vzpomínkách tě milujeme.

Nic se nemění na tom, že máme před sebou tolik let a tolik šancí mít další dítě. Jedině ta šance, že můžu mít ještě dítě, mě drží v optimismu. A proto bych chtěla být podporou všem, co si prošli takovým utrpením.

Bolest není na oko vidět. Jen potřebujete podporu a výdrž.

Autor: Jitka Kapustová